Dlouho očekávaná chvíle nového dobrodružství konečně nadešla. Včera večer jsem si sbalil všechny věci do svého černého skořepinového kufru a dnes ráno ve 4:40 vyrazil pohodlným Leošem ze Svinova do Prahy. Cestu do Prahy jsem (krom podřimování) strávil studiem mapy části Káthmandů, kde budu bydlet. Nebudu vlastně bydlet přímo v Káthmandů, ale v přilehlém městečku Lalitpur, taktéž známém pod jménem Pátan. Z OpenStreetMaps jsem se dozvěděl, že je v okolí mého budoucího bydliště mnoho škol a také restaurací- už se nemůžu dočkat až vše uvidím na vlastní oči.

Do zatažené Prahy jsem dorazil na čas ještě před osmou hodinou. V Bille jsem ještě dokoupil zásoby na cestu a Paladiu pohlednice a kalendář s matičkou Prahou pro mé nepálské hostitele. V Lalitpuru budu bydlet u Rabího, zakladatele OLE Nepal, který se po studiu na MIT a kariéře v Sillicon Valley rozhodl vrátit do rodné země, aby věnoval svou energii vyšším cílům. Od Sariny, se kterou jsem se seznámil v San Franciscu jsem se dozvěděl, že kromě něj bydlí v mém budoucím příbytku také Rabiho otec, matka, sestra, a psi (prý má tři německé ovčáky, tak uvidíme).

Po nakoupení všeho potřebného jsem se již vydal na letiště Václava Havla s již tradičně otráveným řidičem. Abych pravdu řekl, tak se mu moc nedivím- vozit po Praze natěšené turisty, kteří vylétávají do celého světa zatímco on trůní za volantem v pražském smogu asi není zrovna záviděnihodná živnost.

Cesta však proběhla bez nehod a já se slušnou časovou rezervou dorazil na letiště. Teď už mne od země Himalájského kraje dělí pouze devět a půl hodiny v letadle Turkish Airlines s přistáním v Istanbulu. Hurá do Nepálu!