A pak, že tady nic nefunguje... 2013-12-11

Od lidí, kteří v Nepálu strávili nějaký dobu často slýchávám, že tady nic pořádně nefunguje a že se tak člověk přicházející ze Západu musí obrnit notnou dávkou trpělivosti, aby zde vůbec vydržel. Po necelých třech týdnech musím z mé zkušenosti říci, že Kathmandů není zdaleka tak disfunkční, jak ostatní soudí. Ano, je pravda, že ústavu se tady snaží napsat už od roku 2008 a finální dokument je stále v nedohlednu. Negramotnost je tady více než třicetiprocentní a elektřina ve vesnicích ve vzdálenějších koutech země ještě nebyla zavedena.

V kontrastu s tímto obrazem velice chudé země však je hlavní město Káthmandů, které v dnešní době zažívá příliv výdobytků západní civilizace. Každý den se proměňuje před očima v moderní město se svými obchodními domy, luxusními hotely, kiny, které promítaji nejnovější 3D filmy a bary, kde se mimo jiné čepuje Carlsberg a Heineken.

Hned druhý den po příjezdu jsem si zašel do T-Mobile připomínající místní pobočky operátora N-Cell, kde jsem is za sto nepálských rupií pořídil novou SIM kartu. Očekával jsem, že budu mít potíže spojit se s ostatními ve městě kvůli nedostatečnému pokrytí. K mému milému překvapení nejenže nemám žádný problém dovolat se komukoli ve městě, ale navíc mám kdekoli možnost připojit se na internet s 3G! Připojení používám i doma a musím říct, že na brouzdání na webu je naprosto vyhovující (i v přímém srovnání s Bostonem, jedním z technologicky nejprogresivnějších míst na světě).

Když Himaláj volá 2013-11-29

Dlouho očekávaná chvíle nového dobrodružství konečně nadešla. Včera večer jsem si sbalil všechny věci do svého černého skořepinového kufru a dnes ráno ve 4:40 vyrazil pohodlným Leošem ze Svinova do Prahy. Cestu do Prahy jsem (krom podřimování) strávil studiem mapy části Káthmandů, kde budu bydlet. Nebudu vlastně bydlet přímo v Káthmandů, ale v přilehlém městečku Lalitpur, taktéž známém pod jménem Pátan. Z OpenStreetMaps jsem se dozvěděl, že je v okolí mého budoucího bydliště mnoho škol a také restaurací- už se nemůžu dočkat až vše uvidím na vlastní oči.

Do zatažené Prahy jsem dorazil na čas ještě před osmou hodinou. V Bille jsem ještě dokoupil zásoby na cestu a Paladiu pohlednice a kalendář s matičkou Prahou pro mé nepálské hostitele. V Lalitpuru budu bydlet u Rabího, zakladatele OLE Nepal, který se po studiu na MIT a kariéře v Sillicon Valley rozhodl vrátit do rodné země, aby věnoval svou energii vyšším cílům. Od Sariny, se kterou jsem se seznámil v San Franciscu jsem se dozvěděl, že kromě něj bydlí v mém budoucím příbytku také Rabiho otec, matka, sestra, a psi (prý má tři německé ovčáky, tak uvidíme).

Po nakoupení všeho potřebného jsem se již vydal na letiště Václava Havla s již tradičně otráveným řidičem. Abych pravdu řekl, tak se mu moc nedivím- vozit po Praze natěšené turisty, kteří vylétávají do celého světa zatímco on trůní za volantem v pražském smogu asi není zrovna záviděnihodná živnost.