Od lidí, kteří v Nepálu strávili nějaký dobu často slýchávám, že tady nic pořádně nefunguje a že se tak člověk přicházející ze Západu musí obrnit notnou dávkou trpělivosti, aby zde vůbec vydržel. Po necelých třech týdnech musím z mé zkušenosti říci, že Kathmandů není zdaleka tak disfunkční, jak ostatní soudí. Ano, je pravda, že ústavu se tady snaží napsat už od roku 2008 a finální dokument je stále v nedohlednu. Negramotnost je tady více než třicetiprocentní a elektřina ve vesnicích ve vzdálenějších koutech země ještě nebyla zavedena.

V kontrastu s tímto obrazem velice chudé země však je hlavní město Káthmandů, které v dnešní době zažívá příliv výdobytků západní civilizace. Každý den se proměňuje před očima v moderní město se svými obchodními domy, luxusními hotely, kiny, které promítaji nejnovější 3D filmy a bary, kde se mimo jiné čepuje Carlsberg a Heineken.

Hned druhý den po příjezdu jsem si zašel do T-Mobile připomínající místní pobočky operátora N-Cell, kde jsem is za sto nepálských rupií pořídil novou SIM kartu. Očekával jsem, že budu mít potíže spojit se s ostatními ve městě kvůli nedostatečnému pokrytí. K mému milému překvapení nejenže nemám žádný problém dovolat se komukoli ve městě, ale navíc mám kdekoli možnost připojit se na internet s 3G! Připojení používám i doma a musím říct, že na brouzdání na webu je naprosto vyhovující (i v přímém srovnání s Bostonem, jedním z technologicky nejprogresivnějších míst na světě).

A jak je to tady s pověstnými výpadky proudu? Inu, žádná katastrofa to není. Město je rozděleno do sedmi různých tzv. "load shedding zones", z nichž má každá svůj denní rozvrh výpadku proudu. Můj hostitel Rabí mě po příjezdu informoval, že se náš dům nachází v zóně 7, načež jsem si hned našel aplikaci na svůj vychytralý Android, která se rychle stala jednou z nejdůležitějších: Nepal Load Shedding Schedule. Zde je rozvrh výpadků na tento týden. Nejen, že se člověk výpadkům rychle přizpůsobí, ale navíc je většina obydlí v oblasti Pátánu, ve které se nacházím vybavena záložním zdrojem energie, který v domě, ve kterém bydlím umožňuje svítit jedné žárovce v každém pokoji. V naší kanceláři OLE Nepál pak máme generátor, který nahodíme v době výpadku a jede se vesele dál. Zkrátka a dobře, žádná tragédie se nekoná.

Když se člověk jen trochu snaží (a je v kontaktu s těmi pravými lidmi), pak je možné některé věci zařídit velice rychle. Hned od prvních chvil po příjezdu jsem pociťoval mou neznalost nepálštiny jako velkou nevýhodu. I když většina lidí, s kterými se denně stýkám vládne solidní angličtinou, když komunikují navzájem mezi sebou, tak přepnou automaticky do nepálštiny načež se já ocitám v jazykovém temnu. Kromě toho, většina lidí, s kterými se setkávám na ulici umí v lepším případě pár slov, v horším případě ze sebe nevydají ani hlásku když se na ně obrátím v angličtině. Odhodlanně jsem si proto zakoupil v Thamelském knihkupectví učebnici nepálštiny s devédéčkem, s tím, že se nepálštinu prostě "doučím." Netrvalo dlouho, abych zjistil že se samoukou daleko nedojdu, a tak jsem se usmyslil vyhledat lektora nepálštiny. Druhý den ráno v práci jsem v konverzaci se svým kolegou Sunilem nadhodil svúj úmysl a ten mi slíbil, že zkusí zavolat svým přátelům ze školy, ve které dříve pracoval. Ještě před obědem mi Sunil donesl papír s telefonním číslem na dvě ze svých známých učitelek nepálštiny. Jedné z nich jsem to odpoledne zavolal a hned se domluvil na první lekci. Ještě ten večer jsem se pak začal učit základním frázím. Od té doby se s Parameswari setkávám na hodinu třikrát týdně, jedny z mých nejoblíbenějších v celém týdnu. A pak, že tady nic nefunguje... Subha ratri. Dobrou noc.